Leden 2013

Zakázané ovoce

12. ledna 2013 v 17:03 | Aduš Nováková
Zaměřila jsem se na téma zakázané ovoce, protože mi připadá zajímavé zamyslet se alespoň z části nad tím, jaké to je, když po něčem toužíte, něco chcete mít, ale je to pro Vás zakázané.
Co je vlastně zakázané ovoce?..Podle mě je to něco, co chcete vlastnit nebo alespoň chvilku to mít, mít z toho daný prožitek nebo se díky tomu nějak poučit. Zakázaným ovocem bych nazvala snad skoro všechno, co je nějak omezeno. Cigarety a alkohol by se měl prodávat osobám starším 18-ti let, ale setkáte se i s "dětmi", kterým je sotva 13 let a už kouří nebo pijí alkohol. A to nemluvím o marihuaně a jiných návykových látkách, které jsou zakázané. Říká se, že co je zakázané, to chutná nejlépe.
Jaký to je asi pocit ochutnat toto ovoce?..Je to skoro jako když Vám rodiče nakáží, že máte doma být v deset a vy přijdete o hodinu nebo dvě později, tím jste porušili určité pravidlo, určitý zákaz a ochutnali tak kousek ovoce. Ten pocit nejde snad ani popsat slovy, pokaždé je ten pocit jiný. Myslím si, že každý z nás již nějak okusil toto ovoce.
Když jsme byli malí, rodiče nás učili, jak pojmenovávat věci. Když jsme rostli, pochopili jsme, že něco patří mě, něco patří Tobě a něco patří všem. A také, že jsou věci, které nepatří nikomu nebo naopak skoro všem. Například, když jsme si hráli s kamarády někde venku a každý z nás měl s sebou svoji hračku. Každý jsme chtěli hračku toho druhého a oni naopak tu naši. ale ne vždy jsme byly ochotni ji svěřovat ostatním, proto zasáhli rodiče.
Může být zakázaným ovocem i láska?..Ten pocit, když po někom toužíte, ale přitom víte, že ho nemůžete mít. Je pro Vás zakázaný a my si pokládáme otázky: "Proč při pohledu na tebe mne zamrazí a je mi veseleji?"..Vždyť on se nám nesmí líbit. Musí to být jen kamarád. Jenže to nestačí. Utvrzuji si tak fakt, že i láska může být zakázaným ovocem, které je ,ale tak strašně lákavé.
Ochutnání zakázaného ovoce patří k životu, protože díky nim máme buď sami a nebo s přáteli několik zážitků, na které snad nikdy nezapomeneme. Můžeme si vzít z něho i nějaké zkušenosti, co dělat a co už naopak radši nikdy nedělat. Myslím, že ne nadarmo se říká, že zkusit se musí všechno.

Co si vzít s sebou na pustý ostrov

1. ledna 2013 v 12:07 | Aduš Nováková
Tuhle otázku jsme několikrát slyšeli ve škole, buď od učitelů a nebo od nějakého psychologa, co za námi přišel do hodiny.
V hodině jsme někdy s učiteli hráli i hru: "Co si vzít s sebou na pustý ostrov". Vždycky se šlo po lavicích a každý řekl jednu věc a postupně to pokračovalo dozadu. Všichni museli zopakovat, to co řekli předešlí spolužáci a sám přidat nějakou věc. Ten kdo to spletl, tak vypadl. Nesmělo se nic psát, jinak byly bany. Hráli jsme tak až na toho posledního, jenž na ostrově přežil.
Myslím, že děti nebo celkově lidi, co jsou závislí na sociálních sítích (jakožto třeba Facebook), tak by řekli počítač a wifi..:D...Jenže, kde si chcete na ppustém ostrově nabíjet baterku?..:D Já taky patřím k těmto lidem a vzala bych si hlavně mobil, protože bez mobilu já nejsem schopná někam odejít. :D
Společně s bratrem se na Prima Cool koukáme na seriál: "Kdo přežije..." a podle mě tam je prakticky ukázka toho, že si na pustý ostrov nic moc brát nemusíte, nazačátek nějaké jídlo a možná i nějaké oblečení, nejvhodnější asi nějaký nožík a třeba i křesadlo, myslím si, že zbytek si můžete dohledat už na ostrově.
Moje odpověď by asi byla: oblečení, nožík, jídlo, vodu, mobil :D